Lidé jsou nuceni opustit své domovy: Írán vstoupil do éry vodní krize

Problém nedostatku čerstvé vody je, bohužel, známý mnoha zemím na naší planetě. Pokud však v Číně nebo Indii trpí nedostatkem vody několik regionů, stalo se to v Íránu problémem národního měřítka. V posledních letech se v této zemi stále více zviditelňují účinky změny klimatu a zvýšený antropogenní tlak na vodní ekosystémy. Tam, kde kdysi tekly plnoproudé řeky, dnes můžete vidět pouze prázdné, vyschlé údolí. Lidé jsou nuceni opustit své domovy ve vzdálených vesnicích a přestěhovat se do měst kvůli skutečnosti, že mnoho íránských malých řek je mělkých a mizí.

Území Íránu vždy trpělo nepravidelnými srážkami a malým množstvím, zejména střední, východní a jihovýchodní části země. Během posledních 20 let však déšť a sníh na horách začaly klesat ještě méně, což nezmenšovalo dopad na stav íránských řek a jezer. Populace navíc v Íránu roste, což znamená, že lidé potřebují více vody k pití, zavlažování plodin a potřeby domácnosti. Od poloviny minulého století se počet obyvatel v zemi zvýšil téměř třikrát, ale déšť již neprobíhá.

Podíváme-li se na mapu distribuce srážek v Íránu a porovnáme ji s hustotou obyvatelstva, ukázalo se, že většina Íránců žije v západních a severozápadních oblastech země. Tato okolnost nám jasně ukazuje, kolik života v Íránu závisí na dostupnosti vody nebo její nepřítomnosti. Rozložení obyvatelstva v zemi je omezeno dostupností dostatečných vodních zdrojů.

Navzdory skutečnosti, že severozápad Íránu je regionem nejvíce obdařeným srážkami a vodou, lze zde vidět i stopy nedostatku vody. Jezero Urmia je největším vodním zdrojem v zemi, za pouhých 20 let ztratilo více než 50% své plochy a jeho slanost prudce stoupla. Voda tohoto slaného jezera je intenzivně čerpána pro zavlažování, což spolu se snížením průtoku vody z tekoucích řek vedlo k prudkému zmenšení oblasti a ke vzniku rozsáhlých slaných močálů kolem Urmia. Vláda přijímá opatření na záchranu jezera, zejména jsou vyčleněny finanční prostředky na vybudování vodovodního systému z Kaspického moře, aby se doplnilo množství jezera. Ale čas ubíhá a Urmia je stále více srovnávána se zemřelým Aralským mořem.

Dalším příkladem vodní krize v zemi je řeka Zayenderud. Ve starověku bylo ve městě Isfahan postaveno několik krásných mostů přes tuto řeku. Ale dnes, stále častěji, můžete pozorovat takový obrázek, jako na fotografii níže.

Řeka Zayenderud, stejně jako desítky dalších íránských řek, je mělká a suchá.

Řeka Karun, která je jedinou splavnou řekou v Íránu, se také potýká s problémy. Ekologové zaznamenávají pokles hladiny vody v řece a výskyt písečných ostrovů, který ještě nikdy nebyl pozorován.

Obyvatelstvo jižních regionů země stále více opouští své domovy a stěhuje se do velkých měst, kde problém nedostatku vody stále není tak hmatatelný. Každému je však zřejmé, že země je na pokraji hluboké vodní krize, jejíž řešení je třeba hledat co nejdříve.